CALENNDULA - TERAPIE BLOGEM

Vloženo: 18. 2. 2013 21:33
Dnešní rozhovor s blogerkou se ponese na trochu jiné vlně, než u nás bývá zvykem. Paní Hana si založila blog Calenndula před rokem a půl, aby dala smysl svým dnům v období, kdy do jejího života vstoupila nemoc. Její výrobky jsou důkazem toho, že i to špatné, co nás v životě potká, může dát vznik něčemu krásnému, a že kreativní tvorba je často tou nejlepší terapií. Na blogu Calenndula můžete objevit roztomilé manšestrové tašky, látkové panenky, nápadité výrobky z plsti, domácí dekorace i spoustu dalších výroků, které láskou, s níž jsou tvořené, pohladí po duši. Autorku a její výtvory naleznete na webu http://calenndula.blogspot.cz/.
Autorka blogu CALENNDULA Autorka blogu CALENNDULA
Povězte nám prosím na úvod pár slov o sobě. Čemu se kromě tvoření a blogování věnujete? Vystudovala jsem FF UK a dříve jsem pracovala jako lektorka češtiny pro cizince. V současnosti se ale nejvíce věnuji rodině. Jak dlouho už si vedete blog a co Vás k tomuto nápadu vlastně přivedlo? Je to asi rok a půl, co mám blog. Začala jsem ho psát v době, kdy se zhoršoval můj zdravotní stav a i chůze byla obtížná. „Jestli na mě budeš koukat jako na chudáka, dej si bacha, abych tě neseřezala francouzskou holí,“ to bylo moje tajné motto při setkání s některými lidmi. Nahlas jsem to samozřejmě nikomu neřekla, ale aspoň v duchu jsem se tím bavila. I černý humor je lepší než lítost. Do práce jsem nedošla a co teď, aby si člověk nepřipadal úplně neschopný? Některé dny jsem neměla sílu skoro na nic, ale nechtěla jsem to vzdát. Aspoň jsem seděla v posteli a jehlou plstila, nebo něco v ruce šila, skládala jsem hvězdy z papíru. Nebo jsem seděla u počítače, na to není potřeba tolik energie. Během té doby, co uplynula od počátku mého blogování, se můj zdravotní stav pomalu zlepšoval. Nelituju ničeho. Nemoc vás donutí zastavit se, máte čas si věci v sobě jinak srovnat, vidíte a cítíte víc. Dojde vám, co chcete změnit. I když to vypadá, že všechno stojí za prd, musíte z toho pro sebe dostat to nejlepší. Taková ta pověstná „zprdukulička“. To vlastně koresponduje i s mou zálibou v recyklaci. Není potřeba kupovat spousty nového materiálu, i z odpadu se dá udělat super kousek. Recyklací vznikl například Igor Bezďák, svetrová bytost z kategorie Homeless Toys. Znamenal pro mě hodně. Vyrobený z opraných starých svršků, které nikdo nechtěl a byly tak akorát na hadr, odrážel moje tehdejší pocity. Snažil se a já taky, a i když Igor byl mého srdce šampión, jsem ráda, že odešel a má nový domov u jedné malé holčičky. Nejdřív jsem dokumentovala staré věci, pak jsem začala vyrábět nové. Čas od času se někdo na blogu zastavil, pochválil mi výrobek. Zatímco v reálu to bylo tak, že jsem nezvládala skoro nic a trávila dny v posteli, otevřela jsem blog a viděla před sebou něco pěkného a upraveného, co vznikalo s láskou. To mě drželo. Je to klišé, ale při tvoření se dostávám do svého světa. Je tam kouzlo a fantazie a jen to, co chci já. Není tam hromada prádla, politika, kašlající děti ani francouzské hole. Nemusím se o nic snažit. I když se někdy trochu peru s materiálem, vlastně si celou dobu hraju. Musím přiznat, že mě víc baví tvorba, než následné dokumentování. Proto většinou dávám na blog příspěvky až se zpožděním a rozhodně tam není všechno, co vyrobím. Ale i když internetový svět nechci mít na prvním místě, stojí za to vést si blog - potkám se tak virtuálně se zajímavými lidmi a to mě baví. Věnujete se tvoření celý život nebo Vás to chytlo až později? Jakými výrobky jste začínala?¨ Začala jsem jako malá. Nejdřív to byly modely na panenky, takové ty roztřepené s centimetrovými stehy zvenku. Pak jsem si usmyslela, že si ušiju kalhoty, to mi bylo asi devět. Ty kalhoty se nedaly obléct, tak jsem dumala proč a postupně jsem se víc učila. Okoukala jsem nějaké fígle od sestry, naučila se dělat střihy podle Burdy. Recyklovala jsem úplně všechno, co se kmitlo kolem, nic se neubránilo. Na gymnáziu jsem šokovala svými kreacemi. Jednou jsem hrdě nakráčela do školy s batohem ušitým ze starého pytle a povlečení po babičce. Měla jsem úspěch. Jeden spolužák propukal v záchvaty smíchu a křičel: „Tý vole, to je Adidas, né?“ Kde vlastně berete inspiraci pro všechny ty úžasné nápady? Vymýšlíte si všechny návody sama? Co se týká motivů, nejvíc mě inspiruje příroda a poezie. Ráda komunikuju s materiálem. Miluju recyklaci. Proč bych vymýšlela všechny návody sama, když už tolik geniálních věcí někdo vymyslel? Při šití panenek nebo kabelek kombinuju tradiční postupy. Vždycky je prostor přidat něco ze sebe. Dělám kabelky inspirované poezií. Objevuje se na nich motiv a třeba i verš z básně. Líbí se mi, když je to udělané decentně, malý vyšitý obrázek navrchu a verš utajený někde uvnitř kabelky. Ale největší úspěch zatím měla kabela s ohromným vyšitým stromem a celou básní J.R.R. Tolkiena zvenku. No, co nadělám. Mám i kousky, u kterých design i know-how je mým dílem, ty můžu snad hrdě nazvat autorské. Je to třeba jabloňová víla, strom, andělé a ptáci, vše z vlny. Z jakých materiálů nejraději tvoříte? Ovčí vlna dává netušené možnosti. Můžete jí dát tolik různých barev, tvarů, funkcí. Doufám, že ji budu objevovat ještě hodně dlouho. Zatímco vlákno ovčího rouna je hebké a měkké, poddá se a nechá si vtisknout tvar, když šiju z látek, musím zachovávat pravidla, míry a disciplínu. Máte nějaký výtvor, na který jste opravdu pyšná? Nevím, jestli zrovna pyšná. Spíš jsem vděčná za to, co při tvoření zažívám. Nějaký čas poznávám materiál, komunikuju s ním, učím se mu rozumět. Někdy to drhne, nejde, ale i to je přínosné. A pak přijde chvíle zvláštního souznění. V okamžiku bez času a bez myšlenek se věci pouze dějí nějakou silou, která prochází mnou nebo já jí, ta hranice se setře, vše plyne a zaklapne přesně tam, kam má. To stojí za to, proto to dělám. Ale jo, jsem pyšná na pohovku vyrobenou z odpadu a nalezených krámů z půdy. Dala jsem jí vznosný název Rubbish Sofa. Prodáváte své výrobky nebo tvoříte jen tak pro radost, pro rodinu a přátele? Teď zrovna výrobky spíš rozdávám či vyměňuju. Tvořím pro radost, nechávám to plynout. Vážím si toho, že chodím už zase normálně a zvládnu se postarat o děti. Zdraví je vzácnost, proto si neberu velké pracovní závazky. Co Vás kromě tvoření ještě baví? Čemu ráda věnujete svůj volný čas? Baví mě život, užívám si každý den. Je to zázrak! To, co bylo samozřejmé, je teď pro mě velký dar. Pozoruju děti, jak rostou, jak jsou krásné, vtipné, dokonalé. Mám ráda dlouhé rozhovory se svým mužem. Dělá vitráže pod značkou Vitrajjan a hudbu v kapele Swayambu. Inspirativní osobnost. Mám zase dost sil na procházky v přírodě, to jsou pro mě intenzivní zážitky. Znovu objevuju přátele. Když je člověku blbě, nemá energii věnovat se druhým. Potřebovala jsem čas sama pro sebe a teď mám sílu vnímat víc ostatní. Peču chleby, experimentuju s kváskem. Nedávno jsem dělala špaldové větrníky. Mám ráda pořádné dobré jídlo udělané od základu, melu si doma mouku, dělám domácí těstoviny… Zajímají mě byliny. Inspirují mě tradiční poznatky ájurvédy, fytoterapie, gemmoterapie. S kamarádkou vyrábíme tinktury z pupenů rostlin. S manželem chodíme na lov do přírody. Je dobrodružné vydobýt ze země kořen a pak ho krájet, mlít, jíst a cítit, že vám pomáhá. Komunikuju s rostlinami. Jedna je drzá, jiná má v sobě preciznost, další detoxikuje nejen tělo, ale zbaví člověka i jedu na duši. Nejradši ale jen tak jsem. Když se mozek zastaví při pohledu na břízy ve větru, člověk neexistuje, je stromem, to jsou chvíle, kdy to je to „ono“. Věnujete se tvoření na profesionální úrovni (založila jste si např. vlastní obchod)? Prodávala jsem své věci na Fleru ve dvou obchodech. Nedávno jsem jeden zrušila, obchod s materiálem převzal manžel. Ale třeba se jednou vrátím, kdo ví? Můžete nám na závěr doporučit nějaké české, slovenské či zahraniční blogy podobného zaměření, které ráda sledujete a jsou Vám inspirací? Moc blogů pravidelně nesleduju, ale je pár míst, kam se ráda vracím. Mám ráda oduševnělý svět Jany z Rooster Hill, tam se vždy potěším životem zajímavé ženy, matky, její poetikou. Jo a taky má dobré recepty. http://rooster-hill.blogspot.cz/ Pak se ještě ráda podívám k Vlaďce. Ta chová ovce a zpracovává rouno, barví přírodními barvivy, přede. U ní vždy spočinu ve vlněné přírodní hebkosti a v obdivu, co všechno dokáže. http://oveckov.blogspot.cz/ Ráda taky zavítám k jedné šikovné slečně do světa panenek a jejich příběhů. Je to bývalá divadelnice a na jejích výrobcích je to znát. Tam si vždycky pohádkově odpočinu. Pozor na obsah cukru, tady hrozí návykovost! http://frokenskicklig.blogspot.cz/   Děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji krom spousty dalších krásných výrobků také to nejdůležitější - mnoho zdraví! Autorka DoGala.cz: Jana Strnadová